Blahoslavený Karel I. se narodil v Persenbeugu, nedaleko Vídně, 17. srpna 1887 arcivévodovi Ottovi Fr. Josefu Habsbursko-Lotrinskému a Marii Josefíně von Sachsen, která byla dcerou posledního saského krále. Císař František Josef I. byl Karlův prastrýc.

Karel v 21 letech dokončil svá studia a vrátil se k pluku a v témže roce začal žít trvale na zámku v Brandýse nad Labem. V dalším roce se ve Františkových lázních seznámil se Zitou von Bourbon-Parma. Oženil se s ní za dva roky z opravdové lásky 21. listopadu 1911 na zámku Schwarzau am Steinfelde. Během deseti let měli osm dětí.

Po vraždě následníka trůnu Ferdinanda d´Este a jeho manželky v Sarajevu 1914 došlo k počátku světového konfliktu.

Sám Ferdinand je považován za odpůrce války, ve které viděl ohrožení světové rovnováhy i monarchie.

V roce 1915 byl Karel povolán do Schönbrunnu, neboť císař František Josef I. ho chtěl uvést do vladařských záležitostí.

František Josef I. zemřel 21. listopadu 1916 v přítomnosti Karla. Od té chvíle se stal novým panovníkem svých národů. V jeho manifestu bylo uvedeno:

"Chci udělat všechno, abych hrůzy a oběti války zažehnal v co nejkratší době a abych mým národům vrátil zpět těžce pohřešované požehnání míru."

Karel se nikdy nevzdal českého, uherského ani rakouského trůnu, jelikož chápal svoji úlohu jako poslání od Boha. Byl však vyhoštěn a internován na portugalském ostrově Madeira, kde před narozením posledního dítěte, ve věku 34 let zemřel v chudobě na zápal plic.

Karel byl blahořečen Janem Pavlem II. v Římě 3. října 2004.